Já jsem člověk, který žije přítomným okamžikem. Nevracím se moc do minulosti, ani neplánuji, co bude za rok, pět, deset let…
Zrovna jsem ale v procesu přebírání a třídění starých fotek, které zůstaly po malování v krabici na půdě. A do oka mi padla fotka, která je stará 29 let
Na ní je moje staré/mladá já, které právě odpromovalo. Jsem paní inženýrka chemie. 
V následujících letech mě (kromě svatby, narození prvního a druhého syna) čeká velmi pestrá kariéra složená z převážně manažerských pozic (střídání oborů, rolí, zodpovědností). 
Vždy jsem si vybírala náročné pozice, zkoušela limity svých možností, šla jsem často až na výkonnostní mez, zkoušela nemožné, kolikrát i prorazit hlavou zeď! Trochu víc muž než žena.
Věřím ale, že má podstata se v toku času nezměnila. I když teď funguji a pracuji úplně jinak, něco uvnitř mě, je pořád stejné.
Pořád miluju přírodu, hudbu, tvoření, rozkvétání a uzdravování lidí kolem mě, záhady života a smrti, pořád stejně nezměrně věřím v dobro, lepší zítřky a miluju život ve všech jeho podobách
A co vy? Posdílíte se mnou svou proměnu v čase? A svěříte se i s tím, co vám zůstalo a je a bude stále vaší součástí?
Jsem moc zvědavá a těším se! 
