Naší době se dávají různá jména, doba jedová, doba instantní, doba šílená, doba zrychlená… Včera mě napadlo, že tahle doba je podle mě doba nároková.
Uvědomila jsem si sebekriticky, že jen, co se ráno vzbudím, už mám nároky. Teď je většinou vedro, takže první, co mě napadne, jede to někde na pozadí, je to zamlžený, ale když se na to soustředím, je to tam – to je hrozný, zase vedro, co si mám vzít na sebe? Pak se srazím cestou v polospánku do kuchyně s partnerem, vyměníme si něco málo nevrlých vět a zase se rozjede kolotoč nároků – měl by se přece chovat jinak, proč tohle říká, to je konec! To samé si určitě říká partner – sakra, co to s ní zase je? To se nemůže jednou usmát místo chytré odpovědi? Proč se nemůže chovat trochu příjemněji?
A jede se do práce a zase, chtě nechtě, narážím na rozpor mezi tím, co jsem si usmyslela a tím, co přináší realita. Proč tohle říká? Takhle by to nemělo být! To se dá přece dělat jinak. Ten se chová divně. To by pro mě přece udělat mohli! No, takhle bych to zvládla taky!
Tenhle kolotoč jede od rána do večera, tak hezky skrytě, tiše, ale účinkuje! Záměrně jsem to hnala do extrému, ale všimli jste si někdy toho momentu, kdy tyhle myšlenky vznikají? Zachytili jste někdy tu setinu sekundy než Vás zaplaví emoce s těmito myšlenkami spojené? Pozorovali jste někdy, odkud přicházejí? Tyhle dny se na to velmi soustředím, potřebuji mnoho energie a ta uniká nejvíce přes negativní myšlenky a emoce. Nic víc mě takhle nevysiluje.
Zkusila jsem to celé obrátit a otočit to směrem k sobě! Když mi vadí počasí, co dělám proto, aby bylo snesitelněji? Mohu ovlivnit změnu klimatu? Jak moc k ní přispívám? Co všechno dělám aktivně pro to, aby klima aspoň kolem mě bylo příjemnější?
Jak moc dokážu být vnímavou a chápavou partnerkou pro svého muže? Nabízím mu prostor, aby ke mně přistupoval s citem a respektem? Dokážu dát sama to, co od něj požaduji? Upřímně?
V práci jsem také součástí celého systému. Tvořím ho. Ovlivňuji. Každou myšlenkou a emocí. Každým pohledem. Jak moc tedy dokážu zjistit, z jakého důvodu někdo něco dělá, nějakým způsobem se chová? Umím se odvážně ptát, abych zjistila jeho skutečné potřeby? A jak moc dokážu ustát svoje vlastní potřeby v kontrastu s tím, co potřebují ostatní?
Takže milí přátelé, zase se vracíme na začátek, pěkně k sobě a pěkně upřímně! Život hledá rovnováhu, vše, co dáváme, se k nám vrací. Tak bacha na to a šup do práce!
