Zjistila jsem nedávno, že většina mých klientů jsou perfekcionisté. Citliví, vnímaví perfekcionisté. Záleží jim velmi na jejich okolí a na „dobrých vztazích s lidmi“. Když mají sdělit něco nepříjemného, o čem si myslí, že protějšek nepřijme, přemýšlí o každém slově než něco řeknou. A často to u toho přemýšlení skončí.
Zůstane to jen v hlavě
Sama s tím mám velmi bolestnou zkušenost. Pamatuji se přesně na ten den, kdy se to poprvé stalo. Vidím to jako dnes. Nádherný, slunečný červnový den. Probudila jsem se do něj s ukrutnou bolestí hlavy. Analgetika na dlouho nezabírala, bolest se vracela zpátky. Po sérii vyšetření s negativním výsledkem jsem začala pátrat mezi známými, zda by někdo mohl doporučit někoho, kdo by mi pomohl aspoň k částečné úlevě, když si lékaři se mnou nevědí vůbec rady.
Od lékaře k léčiteli.
Má nejlepší kamarádka mi tehdy doporučila skvělého léčitele. Marky, říkala mi, tenhle pán si poradil i s mým krachujícím manželstvím, rozhodně stojí za vyzkoušení.
200 km od domova se „blýskala“ má naděje na lepší život. A byla jsem hned od začátku v šoku. První otázka, kterou mi ve své pracovně, jejíž vysoké stropy, zářivě světlý prostor a příjemně harmonický interiér si dodnes pamatuji, mě hned vrátila doprostřed mé hlavy. Do epicentra všech těch vnitřních hurikánů.
„Žijete nějaká dilemata? Nějaké rozpory, o kterých nemluvíte, protože byste se ztrapnila, někomu byste ublížila, a přesto velmi trpíte tím, jak to je, a tu bolest radši prožíváte sama než byste to vyjádřila?
ANO! ŽIJU! A KOLIK!
To jsem vyhrkla a jakoby se konečně protrhla hráz mé komunikace.
Vše se valilo ven.
Jedno slovo za druhým.
Celé věty. Souvětí. Nekonečný proud.
Pak přišel pláč.
A ticho. A v tom tichu jsem zjistila, že mě nebolí hlava.
Rozumím vám.
Když za mnou přijdete rozladění z toho, jak (ne) funguje partner, jak se (ne) daří komunikovat s dětmi a cítím z vás tolik vaší lásky a touhy po tom, abyste si porozuměli a byli si blízko.
- Naslouchám vám
- Přijímám plně to, co prožíváte
- Ptám se otázky, které vám otevřou cestu k tomu, co máte schované vevnitř
- Třeba strach z odmítnutí, ze samoty, strach, že nebudete vyslyšeni, únavu z opakovaných nepochopení, bolest z nedorozumění
Můžete to v bezpečném prostoru všechno pojmenovat. Konečně to dostat z hlavy ven. Zhmotnit to do slov. Slyšet to. A využít to ve váš prospěch. Protože o to tady běží.
Nenechávejte si to v hlavě.
Nebuďte jako já. Nemusíte trpět několik měsíců nebo let tím, že budete šetřit ostatní.
Tím, že se vyjádříte, budete mít jasno. Budete čitelní pro druhé.
Ti, kdo to přijmou, jsou vaši lidé.
Ti, kdo to nezvládnou, potřebují projít touto lekcí a ukázat i vám, jakou cenu má stát si za svým a projevit se autenticky. Protože zadarmo to rozhodně není.
Chcete prostor pro své svobodné vyjádření?
Máte ho mít. Stačí se objednat na poznávací/pracovní konzultaci zde https://1url.cz/Cr5TK
Těším se na setkání s vámi a vaším příběhem.
